Rubrika: České sdružení

  • Příběh, který učí vnímání krásy, radosti a lásky

    Příběh, který učí vnímání krásy, radosti a lásky

    „A kde najdu záznam toho příběhu?“ zeptal se mne student kreslení. To proto, že jsem mu zadal úkol nakreslit nebo namalovat mezi svátky příběh o narození Ježíše. Ani naše sekularizovaná společnost zatím nevzdala připomínání příběhu o narození dítěte v betlémském chlévě.

    Někdo to vysvětluje docela racionálně, tedy tím, že je třeba prodávat, a neoddiskutovatelná komercionalizace adventního času to potvrzuje. Vylíčen literárně schopným evangelistou Lukášem do kouzelných detailů, ovlivnil příběh vnímání krásy, radosti i lásky křesťanského světa na celá staletí. Lidé chápali příběh o narození dítěte nejen jako ujištění o trvalosti Boží lásky k nim, ale i možnosti trvalé lásky mezi nimi navzájem. Vánoční čas naplněný stavěním betlémů, zpíváním koled i dalšími zvyky, se stal vyjádřením touhy po láskyplně nastavených mezilidských vztazích.

    A už slyším povzdychnutí, nejen racionálně uvažujících, že těch pár dní vánoc dokáže sotva co mezi lidmi změnit k lepšímu. Ano, připouštím to. Uvěřit v proměňující sílu vlivu vánočního příběhu zdá se být stále těžší. Máme své zkušenosti přece! Přesto mám za to, že bychom to s tím vánočním příběhem a jeho poselstvím neměli tak rychle vzdávat. Zdá se totiž, že si stále více lidí uvědomuje, že spotřebovávání není všelékem na bolesti naší doby. A že jich je! Těch našich bolestí i bolestí těch druhých! Až v nechutně vrchovaté míře nám je servírují média všeho druhu. Strach a obavy z vývoje příštích dnů zaplavují nejen sociální sítě, ale naplňují i naše srdce. Obtíže, jež nám často bez našeho přičinění staví současnost do cesty, není snadné řešit.

    Nicméně, proč kromě dobrého jídla a pití nevěnovat v tomto svátečním čase více místa naslouchání příběhu, jenž navzdory staletím v sobě stále nese poselství krásy, radosti a lásky? Nemusíme se zrovna pokoušet jej namalovat tak, jak se o to jistě mezi svátky pokusí student kreslení. Stačí, když mu budeme naslouchat. Třeba se nám podaří v něm nejen vnímat krásu, prožívat radost a cítit lásku, ale naplní nás i silná potřeba sdílet s vděčností vše dobré, čím jsme byli navzdory neklidné době obdařeni.

    Samozřejmě, že v evangelijním příběhu se ukrývá, kromě zmiňované krásy, radosti a lásky, poselství, jež dává statisícům křesťanů jistotu nejdůležitější. Jejich život nepostrádá díky příchodu Spasitele, navzdory bolesti, smysl. Tím sílí nejen jejich potřeba vděčnosti, ale i odvaha k sdílení a budování láskyplných mezilidských vztahů. Křesťanství evangelijním příběhem nabízí cestu, která má smysl a cíl.

    Záznam příběhu, na nějž se ptal student kreslení, zazní letos i v řadě modliteben Církve adventistů sedmého dne v Čechách. Potkáte se tam s těmi, kteří jsou si jisti trvalostí Boží lásky, jež je motivuje k vděčnosti a k budování láskyplných mezilidských vztahů. A taková sekání nejen s příběhem za to určitě stojí.

    Zde je přehled některých adventních (vánočních) bohoslužeb připravovaných sbory v ČS

    KDEKDYKDO
    Havlíčkův Brod, sbor ČCE17.12.2022 v 10:00sbor Havlíčkův Brod
    Teplice, lázeňský dům Beethoven17.12.2022 v 16:00sbor Teplice
    Rtyně v Podkrkonoší, venkovní bohoslužba17.12.2022 v 17:30sbor Červený Kostelec
    Úpice, modlitebna CASD19.12.2022 v 18:00sbor Úpice
    Jablonec nad Nisou, modlitebna CASD24.12.2022 v 9:00sbor Jablonec nad Nisou
    Ledeč nad Sázavou, Husův sbor24.12.2022 v 10:00sbor Ledeč nad Sázavou
    Online – YouTube24.12.2022 v 18:00skupina SafePoint
    Třebechovice pod Orebem24.12.2022 v 19:00sbor Hradec Králové – Trinity
    Kladno, modlitebna CASD24.12.2022 v 22:00sbor Kladno
    Plzeň, KVK centrum 24.12.2022 v 22:00sbor Plzeň 1 – KVK
    Praha, Společenské centrum Bethany24.12.2022 v 22:30sbor Praha Bethany
  • Zemřel Miloslav Bláha, věrný Bohu v dobrém i ve zlém

    Zemřel Miloslav Bláha, věrný Bohu v dobrém i ve zlém

    Ten, kdo v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
    Žalm 91

    Narodil se 1. června 1927 v malém městě Svitávka rozkládajícím se podél řeky Svitavy. Vyrůstal ve velmi skromném, ale láskyplném prostředí rodiny tesaře Jana a maminky Žofie se svými čtyřmi sourozenci. Autentický zápas Miloslavových rodičů o víru a touha zachovávat Boží vůli ovlivnil jejich rozhodnutí stát se adventisty sedmého dne. Stalo se tak, když mu bylo pět let.

    Svými schopnostmi měl Miloslav nasměrováno k úspěšnému rozvoji. Navzdory válečnému
    omezení studijních možností nastoupil do obchodní školy v Blansku, kterou zdárně ukončil
    v roce 1944. Jako nejlepší student získal následně skvělé místo vedoucího obilného skladu
    v podniku Krejcar – Jevíčko.

    Jeho osobní studium Bible, vliv rodičů i církevního společenství ho v roce 1947 přivedly k rozhodnutí nastoupit ke studiu na Škole biblických studií v Praze. Školu úspěšně absolvoval a v roce 1950 nastoupil jako kazatel Církve adventistů sedmého dne v Hradci Králové. Doba překotných a často velmi krutých změn brzy zasáhla i do jeho života. Státem nařízená redukce duchovenstva jej přivedla do civilního zaměstnání v Pardubické Tesle. Začátkem padesátých let, kdy byla jeho rodina obdařena darem největším, narozením syna Pavla, došlo k administrativnímu zákazu činnosti Církve adventistů sedmého dne. V témž roce musel nastoupit na vojnu k Pomocným technickým praporům a ačkoliv se zdálo, že jeho požadavku svěcení soboty bude vyhověno, byl na základě trestního oznámení odsouzen do vězení. Ani tam však nebyl ochoten ustoupit ze svého přesvědčení o nutnosti věrně zachovávat Desatero. Pro svou víru byl proto znovu postaven před soud, tentokrát vojenský, a odsouzen k šesti letům žaláře a sedmileté ztrátě občanských práv. K výkonu trestu nastoupil v jáchymovských dolech. Navzdory obtížím i zde zůstal věrný svému rozhodnutí nezpronevěřit se Boží vůli.

    Statečná a milující manželka Jarmila získala k návštěvě Miloslava ve vězení povolení po pěti letech. Dorazila i s pětiletým synem Pavlem. Miloslav často na setkání se synem i později vzpomínal: „Žena mi ho podala přes stůl, což bachař kupodivu dovolil. Držel jsem syna na klíně, šoupnul jsem mu do kapsy nenápadně dárek – takovou ozdobnou taštičku, vyrobenou ze zubní pasty. Pavel na mne tak nějak obdivně koukal a najednou na mne poprvé v životě promluvil: ‚Tatínku, přijď taky k nám domů.‘“

    V polovině roku 1956 Miloslava z vězení nepředvídaně propustili. Patrně to souviselo se znovuobnovením činnosti církve. Miloslav se vrátil domů s vážnými zdravotními problémy. K jeho návratu do služby kazatele však vedla ještě dlouhá cesta. Nejdříve pracoval jako kopáč, později získal práci zámeckého zahradníka. Až v období tzv. Pražského jara, kdy došlo nejen k politickému uvolnění, se vrátil ke své kazatelské službě. V roce 1970 byl zvolen tajemníkem Českého sdružení Církve adventistů sedmého dne a v této pozici setrval třináct let. Tehdejší mladá generace členů církve získala jeho důvěru a mnozí z nich s láskou dodnes vzpomínají na jím organizované pobyty ve Studnici. Dokázal totiž i v této nesnadné době způsobem mu vlastním předávat nejen svědectví o své víře a jistotě Božího vedení, ale především svým životem představit mladým lidem, jak lze čelit překážkám, jež jim život v nesvobodné společnosti stavěl do cesty.

    Nezlomila ani ho ani tragická smrt jeho druhého syna Milana v roce 1974. Poslední léta aktivní účasti na činnosti církve prožil jako kazatel v České Třebové. V seniorském věku se aktivně zapojoval do života církve, především pak ve svém domovském sboru v Pardubicích. Stál věrně po boku své manželky i v čase nemoci a její ztráty v roce 2007 velmi želel. Ztratil v ní člověka, který za ním stál i v časech nejhorších. Její pravidelné modlitby za něj vnímal jako tu největší posilu.

    Miloslav ani jejím odchodem osamělým nezůstal. S přibývajícím požehnaným věkem našel velkou oporu nejen ve společenství bratří a sester církve, ale také ve své druhé ženě, Jiřině Hübschmannové. I po její smrti zůstával až do svých posledních dnů živou součástí pardubického sboru. Sbor byl pro něj starostlivou duchovní rodinou, která na něj nepřestávala pamatovat. Do této sborové rodiny patřila také Liduška Vacková, která mu byla v posledních letech posilou svým přátelstvím.

    Poslední den jeho života na naší zemi 12. prosince 2022 mu byl průvodcem na cestě do nebeského domova, který očekával, jeho syn Pavel. Tentokrát se Pavel na nic nevyptával. Tušil, kam tatínkův život spěje, stejně jako věděl, kde je tatínkovo „domů“. Držel jen pevně Miloslava za ruku a tiše vyslovoval na jeho cestu slova jeho nejoblíbenějšího žalmu: „…Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bože můj, v němž naději skládati budu.“

    Miloslavova cesta na naší zemi skončila. Jeho víra však smrt jako definitivní konec nepřipouštěla. Ti, kteří ho měli rádi a sdíleli s ním jeho víru, vědí, že to byl jen další krok k naplnění jeho naděje na konečný návrat domů.

  • Zpráva z 20. zasedání Výboru Českého sdružení

    V neděli 4. prosince 2022 proběhlo pravidelné zasedání Výboru ČS.   

    Administrativní rozhodnutí

    • Plán akcí na rok 2023

    VČS odsouhlasil kalendář aktivit ČS a jeho oddělení. Kalendář bude zveřejněn na webu ČS CASD.

    Personální rozhodnutí

    • Žádost o nástupní praxi – Karel a Petra Klímovi

    1. 3. 2023 vstoupí do kazatelské nástupní praxe manželé Petra a Karel Klímovi. Místo výkonu NP určí lednový VČS.

    • Změna kazatele pro skupinu Praha-Melantrichova

    Skupina při sdružení Praha-Melantrichova má nově pověřené kazatele V. Vondráška a S. Sílovou.

    • Pověření ke kaplanské službě pro Aleše Zástěru

    Aleš Zástěra dostal od VČS pověření k nemocniční kaplanské službě, kterou bude vykonávat v nemocnici v Jindřichově Hradci.

    • Nástupní praxe ke kaplanské službě – Miloš Drastík

    VČS odsouhlasil záměr přijmout Miloše Drastíka ze sboru Protivín do kaplanské nástupní praxe
    a podpořit jeho službu v Hospici Athelas v Písku.

    Hospodářská rozhodnutí

    • Grantová výzva

    Na základě doporučení grantové komise VČS rozhodl o rozdělení 800.000,- Kč na jednotlivé projekty, které budou realizovány v roce 2023.

    • Rozpočet ČS

    VČS přijal vyrovnaný rozpočet ČS pro rok 2023.

    • Záměr nákupu bytů na důchod 

    VČS schválil záměr zakoupit byt na důchod pro manžele Stehlíkovy v České Třebové nebo blízkém okolí a byt na důchod pro manžele Martaskovy v Kladně. Byty budou ve vlastnictví ČS.

    • Smlouva s auditory  

    VČS na svém zasedání také odsouhlasil předloženou smlouvu s auditory, kteří zpracují audit účetní závěrky pro roky 2022–2024.

    Příští setkání Výboru ČS se uskuteční 29. ledna 2023.

  • TOUHA PO POKOJI – biblická PF na rok 2023

    TOUHA PO POKOJI – biblická PF na rok 2023

    Jako každý rok Vám společně s ČBS nabízíme biblická PF, která mají dvojí užitek, vyjádříte přání do nového roku a zároveň věnujete hodnotný biblický text, vybraný tak, aby snad oslovil i člověka, který Bibli naprosto nezná.

    Přání má moderní design a je zdobeno kultivovanými perokresbami. Výběr textů je z Bible – Slovo na cestu – a má název TOUHA PO POKOJI. Vybrané texty reagují na současnu situaci, kdy je mnoho lidí zklamáno nestabilitou a nejistotou světa. Texty hovoří o pokoji a naději, kterou dává Bůh, a jsou vybrány ze Starého i z Nového zákona.

    Věříme, že je mnoho situací, kdy je možné PF použít, a to při osobních setkáních, vložené do knihy nebo dárku, ale i na velkých akcích. Je hezké najít příležitost darovat toto PF přátelům, sousedům, kolegům nebo naprosto neznámým lidem. Protože pokoj a lepší výhled do budoucna je právě to, co teď potřebujeme.

    Pokud vám PF zůstanou až do nového roku, je možné odtrhnout vrchní list, který tvoří PF přebal, a zůstane sešitek biblických textů (10 stránek textu), který je možné věnovat i k jiným příležitostem během celého roku.

    Máte-li o PF zájem, objednávejte přes jednotlivé sbory CASD nebo přímo zde.

  • První a jedinečný překlad Nového zákona do romštiny se narodil v Třebechovicích pod Orebem

    První a jedinečný překlad Nového zákona do romštiny se narodil v Třebechovicích pod Orebem

    Třebechovice pod Orebem jsou známy především díky betlému, jenž dominuje sbírce přibližně čtyř set dalších betlémů ve zdejším muzeu. Záběry na Proboštův betlém se  totiž minimálně jednou za rok objeví v televizi, aby okouzlily vánoční náladou zjihlé diváky svou pohyblivou krásou. Zato o hoře, či spíše o vrchu, jehož jméno je obsaženo v názvu městečka s přibližně šesti tisíci obyvateli, dnes už sotva kdo něco ví. Své biblické jméno získala od Husových následovníků. Ti se zde poprvé sešli 20. dubna 1420 a svými snahami o obrodu církve se brzy stali výraznou součástí husitského hnutí.

    Místo k setkávání v Třebechovicích pod Orebem našla v současnosti i skupina adventistů sedmého dne. Věřící se zde scházejí k pravidelným sobotním bohoslužbám. Kromě obvyklého výkladu biblických textů a kázání zní v těchto místech hudba a zpěv. Aktivním zpěvákem i hráčem na kytaru, tedy tím, který udává hudbě rytmus i tón, je Koloman Staněk. O jeho chuti a radosti ze zpěvu není pochyb. Hudba a zpívání však není jeho jedinou radostí. Přibližně před patnácti lety ho moc slova Božího – Bible – přivedla k zajímavému rozhodnutí. On sám to vyjádřil takto: „Začátkem devadesátých let mi Pán skrze Ducha svatého předal svoji vůli, abych přeložil Nový zákon do romštiny. Byl jsem tím zaskočen, protože jsem nic takového předtím nedělal. Nevěděl jsem, jestli bych vůbec něco takového dokázal. Říkal jsem Pánu, že k tomu nic nemám, žádné potřebné věci – propisky, nějaké zápisníky, zkrátka nic. Najednou na druhý den přinesla jedna paní tašku plnou prázdných poznámkových knih, o den později další paní tašku asi se stovkou propisek. Tak jsem si řekl, že se budu muset asi do toho překladu pustit.“ 

    Někomu by jeho rozhodnutí mohlo připadat jak nerozvážná troufalost. Kolomanovi chybělo patřičné vzdělání. Překládat z původního jazyka by sotva dokázal. Nad podobnými překlady pracují celé týmy odborníků řadu let. Navzdory a u vědomí tohoto hendikepu se Koloman s pokorou do překládání přece jen pustil. Velmi často se přitom obracel na své starší přátele z romské komunity. U nich si ověřoval srozumitelnost výrazu a myšlenek přeložených vět. Se složitějšími pasážemi požádal o pomoc s přihlédnutím k původnímu textu teologa Daniela Hrdinku. Posléze mu pak se vstřícnými radami týkajícími se především romské gramatiky a práce na korekturách přispěl romista z Univerzity Pardubice, Mgr. Zbyněk Andrš, PhD.

    Ručně zapisované překládání do výše zmíněných zápisníků trvalo Kolomanovi dvanáct let. Následující tři roky vyplnilo cizelování textu a jeho příprava do tisku. Kniha získala úhlednou úpravu s ozdobnými iniciálami připomínajícími věhlasnou kralickou šestidílku. Nakonec se našli i ochotní dárci, kteří podpořili výtisk knihy, a tak se po patnácti letech mohla práce, o níž Koloman vyznává, že byla vykonána z Božího pověření, šťastně dokončena. Nový zákon „O Névo Zákonos“ byl slavnostně uveden 15. listopadu 2022 v Komunitním prostoru Smíchov v Praze.

    Přítomný evangelický farář pro menšiny Mikuláš Vymětal prohlásil: „Vydání celého Nového zákona v romštině pokládám za nejvýznamnější křesťanskou událost roku 2022 v České republice.“

    Dál každou sobotu Koloman Staněk zpívá, hraje a vykládá Písmo ve společenství Církve adventistů sedmého dne v Třebechovicích pod Orebem. S radostí a oprávněnou pýchou přitom otevírá text ve svém mateřském jazyce. „Možnost číst Písmo ve vlastní řeči, to mne stále ještě přivádí k slzám,“ říká a skutečné slzy v jeho očích to potvrzují.

    Zdá se, že překladatelskou prací Kolomana Staňka se do povědomí nejen romské, ale i křesťanské komunity, zapíše i šestitisícové městečko Třebechovice pod Orebem jako místo, ve kterém se podařilo prolomit hráz mlčení Božího slova, mnohdy způsobenou přehlížením a pohrdáním většinovou společností. Romský překlad Nového zákona „O Névo Zákonos“ se právě z Třebechovic pod Orebem vydává na cestu mezi své čtenáře!

Oznámení o souborech cookie ve WordPressu od Real Cookie Banneru